Nesmrtelné džíny
Džíny jsou skutečně pozoruhodným fenoménem. Z pracovního oblečení určeného nejchudším dělníkům povýšily na jeden z nejoblíbenějších módních artiklů. Jako typicky mužského symbolu se jich zmocnily ženy a přetvořily je na oblečení zdůrazňující ženské křivky jako málokteré jiné. Historie džín sahá do roku 1853.
Toho roku přinesl jejich první tvůrce Levi Strauss do koloniálního smíšeného zboží ohromný balík silného modrého plátna na šití stanů. Protože nešlo na odbyt, poradil si jinak a nechal z tohoto materiálu ušít pracovní kalhoty s kapsami a několikerým prošitím. Okamžitě se prodaly. Nové plátno bylo objednáno z italského Janova – a toto město dalo džínům jméno (anglicky se Janov nazývá Gene, džín). Tou dobou však stále nebyly džíny masovou módou a nosily je pouze manuálně pracující dělníci, kteří oceňovaly jejich pevný materiál a jejich praktickou nezničitelnost (opotřebení bylo znát pouze vymýváním indigové barvy při praní).
Džínů se znovu – tentokrát už jako symbolu – ujala americká rebelující generace 50. let 20. století. Tehdy se staly skutečně univerzálním oblečením, které nejenže vyjadřovalo solidaritu s méně majetnými pracujícími, ale zároveň se stalo vyslovením touhy po svobodě a rovnosti mezi sociálními vrstvami a etniky. Tento revoluční náboj ztrácely až během 60. let a tou dobou se také začaly objevovat i u nás. Dnes se vyrábí nepřeberné množství variant džínů lišících se střihem, materiálem (vzniklo mnoho napodobenin původního tvrdého plátna) nebo konečnou úpravou (džíny mohou být děravé, plesnivé, „obnošené“, bělené ad.)
Právě střih by měl být klíčový při výběru džín padnoucích na postavu budoucího vlastníka. Zvonově rozšířené nohavice sluší štíhlým ženám, opticky ale zkracuje nohy. Nemilosrdné jsou k postavě upnuté džíny, které zažily boom v 70. letech s příchodem punku. Letos jsou prý v módě, ale nemáte-li dokonalou postavu, raději je neoblékejte. Pro všechny tělesné proporce jsou naopak určeny rovné džíny původně pánského střihu.